Karty jsou celé Romanova práce. Já mu zadal návrh a on podle mých přání tvořil. To, co se mu povedlo, je úžasné. Se svou tvorbou se nijak netajíme a za ten rok a půl, co se na nich pracuje, už si získal mnoho fanoušků. Dokonce už máme i vytetovaného jednoho Jokera :)
Pracujeme i s barvami a artefakty na nich zobrazených. Víno, růže, touha po bohatství, závist, červená, zlatá.
Karty jsou inspirovány starými středověkými malbami. Každá z nich nese svůj příběh, má své typické gesto, výraz. Ať se na ně budete dívat poprvé či po desáté, pokaždé v nich uvidíte jinou emoci, jiné myšlenky, až se Vám krade na mysl, o čem asi přemýšlejí. A to se mi na nich líbí nejvíce. Věřím, že to bude zajímavé i pro Vás.
Jednou mi Romča řekl, že hledá v životě nějaký impulz, který nepřichází. Že snad prý má blok v kreativitě. A jako kouzelník, který nikdy nebude vyhrávat mistrovství, jsem si řekl. Když už nikdy nebudu nikde vítězem, proč nezkusit vydat karta?
S mým zadáním si poradil naprosto perfektně. Jsou to asi ty nejkrásnější karty, jaké jsem kdy viděl. A hlavně jsou „naše“. Práce Romču velmi bavila a už plánujeme i další projekty. Doufám, že se vydaří stejně jako tyhle
Ze začátku šlo především o mou touhu se vyšvihnout nad ostatní kouzelníky: „Podívej, já už mám také svůj balíček, stejně jako jeden nejmenovaný známý český kouzelník“. Ale po čase z celého konceptu vznikla věc úplně jiná, a mně osobnější.
Abych vše nějak vysvětlil. Trpím hraniční poruchou osobnosti, mám atypickou anorexii a často se sebepoškozuji.
Když mě poprvé pustili z Bohnic, necítil jsem se uzavřený, celistvý. Řekl jsem si, že všechnu svou mentální bolest přenesu do fyzické roviny. Zavolal jsem do Show me tattoo a shodou okolností jim odpadla jedna klientka. Šel jsem pod jehlu ještě ten samý den – a pracoval na mě Romča. Nikdy mu nedokážu pořádně poděkovat za to, co pro mně udělal. Až ta kéra ze mě vytloukla všechny moje posthospitalizační stavy.
A funguje to tak pořád. Po každé hospitalizaci kvůli psychice jdu za Romčou a společně to „zabijeme“. Zatetoval mi jizvy na rukou od sebepoškozování, takže už mohu nosit krátké rukávy. Od té doby jsem se nepořezal…
Romča, ale i jeho kolegové, jsou ten nejlepší salon, který znám. Profesionální, příjemní a milí.
Jak už jsem psal výše, jsem psychicky nemocný člověk, kterého do konce života čekají hospitalizace v různě dlouhých intervalech. Prošel jsem si Karlovou nemocnicí, prošel jsem Bohnicemi, a nakonec skončil v Ústřední vojenské nemocnici, kde mám, úplně poprvé, pocit, že se mi někdo věnuje, ž jen neslyší, ale naslouchá. Pokud je Vám zle ve dvě ráno, můžete si popovídat s noční sestrou. Jako celiakovi a anorektikovi se mi snažili maximálně vyhovět. Drcená jídla, vše perfektně bezlepkové. Kontrolovali mi i snědené jídlo tak, že jsem to ani nepocítil.
A proto chci ÚVN pomoci. Dali mi toho opravdu hodně. Člověk se vevnitř necítí jako ve vězení, naopak má plnou volnost. Proto bych chtěl 20% výdělku z prodeje karet věnovat právě této nemocnici a tomuto oddělení. Když si vezmu, kolik reklam a akcí má třeba léčebna v Bohnicích, připadá mi perfektní ÚVNka naprosto opomíjená. A já jsem vlastně jejich dlužníkem. Zatímco píšu tyto řádky, opět tady ležím a já cítím obrovský klid a mír. Vím, že tady mi vždycky dokážou pomoci. A za to si finanční dar opravdu zaslouží.
